
Jak se ozvali filharmonici 17. listopadu 1989
V Praze i v Brně dnes připomenou orchestry 17. listopad koncertem. V roce 1989 se hudebníci ozvali také slovem. Prohlášení České filharmonie se četlo před koncertem v Ostravě a zpráva o jejím protestu našla ohlas i v zahraničí.
Co zazní 17. listopadu 2026
V pražském Rudolfinu dnes od 19.30 připomenou výročí členové České filharmonie a Police Symphony Orchestra. V programu koncertu věnovaného svobodě a demokracii zazní mimo jiné Dvořákův Slovanský tanec g moll a Modlitba pro Martu.
V Brně otevře studentský Crocodile Orchestra svůj sváteční večer v 19 hodin Sukovou Meditací na staročeský chorál Svatý Václave. Josef Suk ji napsal roku 1914, když jeho České kvarteto muselo respektovat nařízení o hraní rakouské hymny na koncertech. Dal mu skladbu, kterou mohlo na stejném pódiu vyjádřit i vlastní postoj. Letos ji v Besedním domě zahrají sami studenti.
Jak se ozvaly orchestry v listopadu 1989
„Pozvedáme svůj hlas proti bezpráví a násilí,“ napsali členové České filharmonie v prohlášení z 20. listopadu.
Ostravský filharmonik Vladislav Klíma vzpomínal na koncert krátce po 17. listopadu. Před začátkem vstal violoncellista Jiří Hanousek, přečetl prohlášení České filharmonie a oznámil, že se k němu Janáčkova filharmonie připojuje. Posluchači zatleskali a na znamení podpory odešli ze sálu. Hráči pod taktovkou Tomáše Koutníka uvedli Šeherezádu Nikolaje Rimského-Korsakova před téměř prázdným hledištěm. Na sérii koncertů se Smetanovou Mou vlastí, která následovala, vzpomínal Klíma jako na manifestace.
V Bratislavě vstoupili členové Slovenské filharmonie 20. listopadu do stávky. O den později se hudebníci Moravské filharmonie v dopise redakci deníku Práce postavili za studenty a požadavky Občanského fóra. V Olomouci v té době právě končila soutěž mladých dirigentů. Její laureáti měli vystoupit s orchestrem na konci měsíce. Kvůli demonstracím a stávce filharmonie koncert odpadl.
Solidarita přišla i ze zahraničí. Už 16. listopadu podpořili bojkot členové odborové Solidarity při Krakovské filharmonii. Dne 21. listopadu se ozvali také hráči Drážďanské filharmonie. Ve svém vzkazu kolegům připomněli, že se stále stydí za rok 1968.

Jak protest začal v České filharmonii
Impuls ke společnému protestu vzešel z České filharmonie. Její hráči hlasovali o bojkotu už v říjnu 1989 na zahraničním turné. Rozhodnutí dozrávalo od začátku roku.
V lednu 1989 přinesl trombonista Ludvík Bortl do filharmonie petici za propuštění Václava Havla z vězení. Podle rekonstrukce České filharmonie ji podepsalo třicet hráčů. Vedení orchestru jim dávalo najevo, že tím mohou ohrozit své platy i stavbu slíbené koncertní síně. Řada hudebníků podpis odvolala.
V červnu se začala šířit petice Několik vět. Její autoři žádali mimo jiné propuštění politických vězňů, svobodu shromažďování a konec politické manipulace médií a kultury. Když Československá televize odpírala některým signatářům přístup do vysílání, šéfdirigent Václav Neumann s ní odmítl dál spolupracovat. Svůj postup konzultoval s Ivanem Medkem, přes nějž se zpráva dostala do zahraničních médií.
Hráči se o Neumannově kroku dozvěděli z rádia v hotelu ve švýcarském Neuchâtelu. Před zkouškou ve Stuttgartu hlasovali, zda se připojí. Pro bylo 93 filharmoniků. Bojkot rozšířili na Československý rozhlas, který signatáře rovněž vyřazoval z vysílání. Zprávu o hlasování odvysílala BBC.
V programu koncertů 16. i 17. listopadu byl vložený leták. Filharmonici v něm posluchačům oznámili, že přerušili spolupráci s Československým rozhlasem a Československou televizí
V pátek 17. listopadu 1989 začal koncert České filharmonie ve Smetanově síni pražského Obecního domu v půl osmé večer. Jiří Bělohlávek dirigoval Bláznovskou zvěst, nový symfonický obraz pro sbor a orchestr od Ivana Kurze. Skladatel se obrátil k Pavlovým listům Korintským a v programu psal o chvílích, kdy se člověk zaštítí mocí a „perspektiva se ukáže v slabosti“. Na Národní třídě toho večera bezpečnostní složky násilně zasáhly proti demonstrantům.

Po zásahu na Národní třídě umožnili zástupci České filharmonie studentům rozmnožovat plakáty na kopírkách orchestru. Orchestr se připojil ke stávce a brzy začal znovu hrát, tentokrát i pro stávkující studenty.
Proč právě 17. listopadu
Pražští studenti se v roce 1989 sešli na Albertově, aby připomněli události o padesát let starší. Student medicíny Jan Opletal zemřel na následky střelného zranění z protiokupační demonstrace 28. října 1939. Jeho pohřeb 15. listopadu přerostl v další protest. O dva dny později nacisté uzavřeli české vysoké školy a popravili devět představitelů studentského hnutí. Zhruba 1 200 studentů odvlekli do koncentračního tábora Sachsenhausen. V Londýně byl roku 1941 na památku těchto událostí vyhlášen Mezinárodní den studentstva
Už v červnu téhož roku se v okupované Praze stalo místem veřejného projevu i Národní divadlo. Václav Talich tam 5. června dirigoval Smetanovu Mou vlast. Po potlesku začalo publikum spontánně zpívat Kde domov můj. V Londýně zachytil tu chvíli u rádia i tajemník Edvarda Beneše Eduard Táborský, který si o ní napsal do deníku. Záznam koncertu se dochoval v archivu norského rozhlasu.
Po posledním tónu Mé vlasti
Dne 24. listopadu 1989 hrála Česká filharmonie Mou vlast. Když utichl potlesk, orchestr se vrátil na pódium a dramaturg Antonín Pešek přečetl zprávu ČTK o odstoupení celého předsednictva ÚV KSČ. Dne 14. prosince dirigoval Václav Neumann na koncertě pro Občanské fórum Beethovenovu Devátou s Ódou na radost. Československá televize a rozhlas koncert přenášely. Po hudbě vystoupil Václav Havel, aby představil členy nové vlády
Po dvaačtyřiceti letech v exilu se následujícího jara vrátil dirigent Rafael Kubelík. Dne 12. května 1990 zahájil ve Smetanově síni s Českou filharmonií Pražské jaro Smetanovou Mou vlastí. K téže skladbě se vrátil 9. června, druhý den prvních svobodných voleb po pádu režimu. Na Staroměstském náměstí tehdy spojil Českou filharmonii, Státní filharmonii Brno a Slovenskou filharmonii.

Weitere




