Klavírní recitál: Kento Satsuma

Vyprodáno. Sledujte stránky festivalu pro informaci o dostupnosti vstupenek.

Cyklus patnácti úprav Moravských lidových písní pro klavír Leoše Janáčka (1854–1928) představuje zajímavou neofolkloristickou paralelu k romantickým „písním beze slov“ Mendelssohna-Bartholdyho, Edvarda Griega či Janáčkova oblíbence Antona Rubinsteina. Janáčkův cyklus vznikl v letech 1921–1922 na objednávku Otakara Nebušky z pražského nakladatelství Hudební matice Umělecké besedy. Vydání se však za skladatelova života nedočkal. Janáčkova aranžmá lidových písní představují aforistické miniatury v moderním, janáčkovsky osobitém znění.

Doba kompozice Moravských lidových písní se překrývá s Janáčkovým pedagogickým působením na brněnské odbočce Mistrovské školy Pražské konzervatoře. Do úvah, které jej zaměstnávaly při práci na úpravách lidových písní, se Janáček rozhodl zasvětit také studenty své mistrovské třídy. V průběhu školního roku Janáček studentům předkládal jednotlivé lidové písně, které formou seminární práce harmonizovali a upravovali pro klavír. Dochovaných pět Lidových písní pro klavír Pavla Haase (1899–1944), které na přelomu let 1921–1922 skládal pod Janáčkovým vedením, odhaluje nevšední nadání tohoto Janáčkova nejvýznačnějšího žáka a nabízí zajímavé srovnání s cyklem Janáčkovým.

Václav Kaprál (1889–1947) náleží nejen k významným českým skladatelům první poloviny 20. století, ale jako žák Alfreda Cortota se zařadil rovněž k významným českým klavírním interpretům. Byl absolventem Janáčkovy Varhanické školy, svá kompoziční studia si ovšem na počátku 20. let doplnil v Praze u Vítězslava Nováka. Kaprálovy Miniatures z roku 1922 jsou sledem pěti drobných klavírních skladbiček, v nichž se vedle názvuků janáčkovských a novákovských hlásí ke slovu také vlivy francouzského impresionismu a německé avantgardy.

Klavírní cyklus V mlhách Janáček dokončil v dubnu 1912. Nedlouho předtím, v roce 1910, se přestěhoval s manželkou a hospodyní do nového domku v zahradě varhanické školy a tam, schován před světem, s podlomenou sebedůvěrou a v melancholickém rozpoložení, zkomponoval své poslední rozsáhlejší dílo pro sólový klavír. Pracoval na něm krátce poté, co vyslechl klavírní skladby francouzského skladatele Clauda Debussyho, a jeho snové, melancholické dílo tak ne náhodou nese prvky hudebního impresionismu.

Text: Ondřej Pivoda