Šeptající Debussy: Pelleas a Melisanda v režii Christofa Loye

Příběh, který se odehrává v mlčení

Všechno začíná v lese. Golaud tam najde plačící mladou ženu, o které neví nic kromě jména: Melisanda. Odvede ji s sebou a ožení se s ní. V jeho rodném sídle se ale Melisanda sblíží s Golaudovým mladším nevlastním bratrem Pelleem a vznikne mezi nimi vztah, který ani jeden z nich nedokáže pojmenovat.

Pelleas a Melisanda se k sobě přibližují v náznacích, pohledech a mlčení. Golaudova nejistota mezitím přerůstá v podezření a žárlivost: čím víc se snaží zjistit pravdu, tím víc se mu vzdaluje. Z příběhu, který na první pohled působí jako středověká legenda, se tak stává intimní drama tří lidí, kteří si nedokážou porozumět.

Opera bez árií

Debussy našel předlohu ve stejnojmenné symbolistní hře belgického dramatika Maurice Maeterlincka. Opera, která měla premiéru v roce 1902 v pařížské Opéra-Comique, stojí na rozhraní romantismu a hudební moderny. Hudba vyrůstá z rytmu řeči a orchestr není jen doprovodem: vytváří svět prchavých barev, světla a stínu, který věci spíš naznačuje, než pojmenovává.

„Pelléas et Mélisande je v historii opery skutečně jedinečným dílem; Debussy složil operu bez árií, obrazových scén či sborových pasáží,“ říká Per Boye Hansen, umělecký ředitel Opery Národního divadla a Státní opery.

Loy: co se skrývá pod slovy

Německý režisér Christof Loy patří k nejvýraznějším evropským operním režisérům. Hansen o něm říká, že „má mimořádný cit pro jemné a složité vztahy mezi postavami a dokáže odhalit to, co se skrývá pod povrchem jejich slov“. V centru inscenace proto stojí vnitřní svět postav: křehkost, touha, strach, samota a žárlivost.

„Hra se věnuje tématu řeči a mlčení, ale také zamlčování v mezilidských vztazích. Ukazuje, kdy spolu lidé mohou komunikací dospět k porozumění, ale také jak snadno mohou být slova zavádějící či dvojznačná. A totéž platí i pro mlčení,“ vysvětluje Loy. Scénu a kostýmy navrhl Herbert Murauer, světla Valerio Tiberi.

Fournillier: ticho jako součást hudby

Hudební nastudování má na starosti francouzský dirigent Patrick Fournillier. Debussyho partitura kláde mimořádné nároky na práci s barvou a dynamikou a na propojení orchestru se zpívaným slovem.

„Hudba tu nikdy není pouze prostředkem dramatického dění. Je jeho hlubokým prostorem,“ říká Fournillier. „U Debussyho je totiž ticho stejně důležité jako zvuk a orchestr často vyjadřuje tu vrstvu dramatu, kterou si samy postavy patrně neuvědomují nebo ji ještě nedokážou uchopit.“

Titulní dvojici zpívají David Oller a Arnheiður Eiríksdóttir, Golauda Pavol Kubáň. Jenovéfou je Eva Kroon, Arkelem Anders Lorentzson, v roli Yniolda se střídají Joshua Alvarez a Vincent Jakub Wimmer a Lékaře zpívá Jiří Sulženko. Hraje Orchestr Národního divadla, zpívá Sbor Národního divadla.

Praktické informace

• Premiéry: 15. a 18. října 2026, historická budova Národního divadla
• Jazyk: francouzsky s českými a anglickými titulky
• Hudba: Claude Debussy, libreto Maurice Maeterlinck
• Dirigent: Patrick Fournillier
• Režie: Christof Loy
• Scéna a kostýmy: Herbert Murauer
• Světelný design: Valerio Tiberi
• Sbormistr: Pavel Vaněk
• Dramaturgie: Ondřej Hučín
• Vstupenky: narodni-divadlo.cz