Budoucnost orchestrů se řešila v Praze. Co bude s živou hudbou v regionech?

V pondělí 2. listopadu patřilo studio S1 Českého rozhlasu debatě o tom, co všechno dnes orchestr dělá. Konferenci Fenomén orchestr připravila ke třicátému výročí svého založení Asociace symfonických orchestrů a pěveckých sborů ČR společně se Symfonickým orchestrem Českého rozhlasu a Pražským filharmonickým sborem. Mluvilo se o práci se školami, reprezentaci české kultury v zahraničí, proměnách médií i o tom, jak mohou orchestry využívat umělou inteligenci.

Zkušenosti ze zahraničí přivezli mimo jiné Gerfried Stocker z lineckého Ars Electronica Center a Mark Pemberton, někdejší výkonný ředitel Asociace britských orchestrů. Závěrečný panel se věnoval plánovaným koncertním sálům v Praze, Brně a Ostravě. Nový sál může orchestru otevřít repertoár, který se do stávajících prostor nevejde, a přivést další publikum. Vedle dlouhodobých investic ale soubory potřebují vědět, s jakými penězi mohou počítat při plánování nejbližší sezony. 

Rozpočet ministerstva má růst. Jeden z klíčových programů má přijít o peníze

Na úterní valné hromadě v Nové budově Národního muzea o rozpočtu jednali zástupci čtrnácti uměleckých těles s představiteli ministerstva Milanem Němečkem a Zuzanou Zahradníčkovou. Vládní návrh počítá pro Ministerstvo kultury v roce 2027 s výdaji 19,26 miliardy korun, tedy s růstem oproti schválenému rozpočtu na rok 2026. Podle asociace by se přitom měl o 50 milionů korun zmenšit státní program, z něhož letos čerpaly například filharmonie v Teplicích, Zlíně a Pardubicích. Navrhované snížení se týká celého programu, který vedle orchestrů a sborů zahrnuje také profesionální divadla. 

Valná hromada se dívala i za horizont jednoho rozpočtu. Lucie Pešl Šilerová a Pavel Šindelář představili připravovaný výzkum Hudební fakulty JAMU, který porovná, jak jsou veřejně financované orchestry ve střední Evropě organizovány a kdo se na jejich financování podílí. Předsedkyně asociace a ředitelka Plzeňské filharmonie Lenka Kavalová při výročí zdůraznila potřebu spolupráce státu, samospráv a soukromého sektoru. Každý z těchto zdrojů je ale v různých částech republiky jinak dostupný. 

Stejná částka má v každém městě jinou váhu

Podle Národního institutu pro kulturu nesly v letech 2014 až 2023 obce a kraje zhruba 63 procent veřejných výdajů na kulturu. Stát soustřeďuje své výdaje hlavně do velkých institucí s celostátním dosahem a největší koncentraci kulturních institucí má Praha. Podobný nepoměr je vidět i uvnitř krajů. V případové studii Olomouckého kraje směřovalo nejvíc sledovaných prostředků do Olomouce, kde se zároveň konalo nejvíc akcí. Nedaleký Přerov a Prostějov v celkovém srovnání kulturní dostupnosti zaostaly.

Rozdíl je i v tom, kdo může obvolat sponzory. Česká filharmonie má vlastní tým pro péči o partnery a dárce a dlouhodobé vztahy s velkými firmami. U menšího festivalu může dramaturgii, prodej vstupenek i shánění peněz zvládat jeden člověk. Představa, že chybějící veřejné peníze jednoduše nahradí soukromý partner, v takových podmínkách snadno narazí. 

V Rokycanech letos kraj přidělil Kruhu přátel hudby 70 tisíc korun na pravidelný cyklus, který počítal s devíti koncerty. Peníze pomáhají hradit honoráře, nájemné i dopravu. V Pardubickém kraji zase hráči komorní filharmonie vozí hudbu do škol a školek, kde se koncert může odehrát i v tělocvičně nebo jídelně. Jde o dvě různé formy podpory a dvě konkrétní příležitosti slyšet živou hudbu blízko domova. 

Vláda v říjnu zařadila dostupnost kultury v regionech mezi své priority. Při rozdělování peněz by tomu měla odpovídat i váha, kterou stát přikládá místům s omezenou nabídkou. Ve velkém městě si publikum po zrušení jednoho koncertu zpravidla může vybrat jiný. Když menší město přijde o svou jedinou pravidelnou řadu, náhradou bývá cesta jinam. Právě tam může mít i skromný veřejný příspěvek pro posluchače největší význam.