Obraz je symfonií a symfonie obrazem – jak poslouchat Antonína Dvořáka očima

Dotýkám se stránek a letím očima po zobrazovaných tvářích. Sdílím s nimi krásu a štěstí, radost a inspiraci, ale zároveň prožívám přetěžké chvíle ztrát a nesnází. Přestože obvykle při čtení vyžaduji ticho, teď vstávám a nechávám Dvořáka zaznít. Jeho hudba prostoupí celý náš dům. Zavírám oči, nořím se do představ. Splývám s emocí, která z hudby prýští. Napsal tu hudbu už dávno, jak to, že mám pocit, že stojí vedle mě, živoucí a současný, a vypráví mi svůj příběh. Spolu s ním se směju a raduji se. S ním truchlím a pláču.

Renáta Fučíková, autorka textu i ilustrací dokázala zkomponovat dokonalou čtenářskou melodii. Jen drobky z bohatého života Antonína Dvořáka se daly použít, aby nebyl příběh příliš obtěžkaný fakty. Zahustit děj by znamenalo zatížit ho, nedovolit mu vzlétnout. A i přes tu zkratku je obraz jeho bytí celistvý, rozmanitý a přirozeně plyne v umně skládané návaznosti.

Byl milujícím člověkem, zhluboka vdechujícím energii lidí i míst. Přetavujícím zážitky a vztahy, obrazy a emoce do hudby. Kompozice byla páteří, která nesla smysl jeho života, podpírala ho, dovolila mu letět, ač sám pevně stál nohama na zemi. Hudba ho určovala a dovolovala mu promlouvat, vyjadřovat se lidsky i politicky.

Kniha sama je sérií kapitol označených podle Dvořákových nejznámějších děl. Jako by tu život neinspiroval k tvorbě, ale každá opera, každá skladba se stala nádobou naplněnou Dvořákovým žitím. Komiksový formát ukazuje v jasných souvislostech, jak se vyvíjela jeho tvorba, seznamujeme se s důležitými lidmi jeho života. Díky kombinaci lineárního textu a přímé řeči v bublinách pozorně nasloucháme vyprávění o jeho rodině i práci, láskách a přátelích. Do kontextu doby i hudební historie nás uvádějí osudová setkání a schůzky s dalšími velikány té doby. A tak se tu na jedné stránce setkává Aniččin štrůdl s nadšeným Adolfem Heydukem, Vrchlického nadutost a toulavé boty Leoše Janáčka. S Dvořákem se stěhujeme ze skromných podnájmů do ruchu newyorských ulic. Plujeme jeho životem na křídlech Skřivánka i na lodi smutku Stabat Mater. Tančíme s Káčou, bojíme se s Erbenem, spínáme ruce se Svatou Ludmilou. Se zavřenýma očima nasloucháme Dvořákovým varhanám.

Velký formát této nádherné biografie nám dovoluje nechat knihu otevřenou na každé dvoustraně a zaposlouchat se. Otočit list až když jsme připraveni, nasyceni. Dá se číst dlouho. Tak dlouho, dokud nás baví poslouchat, nebo snad i hrát tóny, které z papíru proudí a touží po tom, aby se mohly hlasitě rozeznít, žít, vpíjet se do našeho života, řinout se z okna ven, přinutit kolemjdoucí, aby se zastavili, zavřeli oči a poslouchali. Tahle kniha i Dvořákova hudba nás dokážou přenést někam jinam, do míst, kde srdce bije o trochu rychleji, do nového světa. Možná až do vesmíru.