Jednomyslně pro Klempíře. Veřejnost zajímá vysvětlení

Nového předsedu zvolila správní rada Pražského jara v pondělí 19. října. Festival rozhodnutí zveřejnil následující den. Člen rady a někdejší dlouholetý ředitel Roman Bělor volbu zdůvodnil postavením ministerstva kultury jako zakladatele obecně prospěšné společnosti a jejího nejvýznamnějšího finančního partnera. Připomněl také, že od roku 2021 stojí v čele rady zástupce resortu. Festival současně ujistil, že dramaturgie a umělecké směřování zůstávají v kompetenci jeho vedení. 

Ve správní radě Pražského jara zasedají ministr kultury Oto Klempíř, pražský primátor Bohuslav Svoboda, někdejší dlouholetý ředitel festivalu Roman Bělor, Jan Bondy z odboru veřejné diplomacie Ministerstva zahraničních věcí a Milan Němeček, vrchní ředitel sekce živého umění Ministerstva kultury.

Umělecké a kulturní instituce v radě zastupují Jiří Hlaváč, předseda Asociace hudebních umělců a vědců, Helena Koenigsmarková, emeritní ředitelka Uměleckoprůmyslového musea v Praze, a barytonista Ivan Kusnjer, sólista Opery Národního divadla.

Členy jsou také František Dostálek, spoluzakladatel české pobočky KPMG a někdejší výkonný ředitel této společnosti pro střední a východní Evropu, Filip Sirotek, ředitel útvaru komunikace a marketingu společnosti ČEZ, a Zuzana Tylčerová, ředitelka korporátní komunikace innogy Česká republika.

Oznámení o jednomyslné volbě neobsahuje seznam přítomných ani jednotlivé hlasy. Samotné členství proto nedokládá účast konkrétního člověka na hlasování. 

Kubelíkův návrat měl podmínku

Pražské jaro vzniklo v roce 1946 z iniciativy Rafaela Kubelíka a České filharmonie. Patřilo k poválečné obnově kulturního života a mezinárodních kontaktů. Už první ročník přivedl do Prahy Leonarda Bernsteina, který zde poprvé dirigoval mimo americký kontinent, i klavíristu Rudolfa Firkušného. Záštitu nad festivalem tehdy převzal prezident Edvard Beneš. 

Kubelík po komunistickém převratu v roce 1948 odešel do exilu. Své rozhodnutí vyjádřil slovy: „Opustil jsem svou vlast, abych nemusel opustit národ.“ Nabídky k návratu spojoval s požadavkem svobody přesvědčení, tvorby, projevu a pohybu pro obyvatele Československa. Po okupaci v roce 1968 se podílel na uměleckém bojkotu zemí Varšavské smlouvy a později se společně s Yehudim Menuhinem zastal vězněného Václava Havla a dalších představitelů Charty 77. 

Do Československa se vrátil až po pádu komunistického režimu. Dne 12. května 1990 zahájil Pražské jaro s Českou filharmonií Smetanovou Mou vlastí. Na festival se téhož roku vrátili také Firkušný a Bernstein. Pražské jaro toto setkání dodnes připomíná jako jeden ze zásadních okamžiků vlastní historie. 

Festival přitom působil po celé období komunistického Československa a jeho dějiny zahrnují také fungování ve státem řízeném kulturním systému. Osudy zakladatelů však ukazují, že vztah mezi uměním a politickou mocí měl pro některé z jeho nejvýznamnějších osobností konkrétní osobní důsledky.

Od odvolání Baxy k volbě ministra

Klempířův nástup do čela správní rady předcházelo dubnové odvolání Martina Baxy, který funkci zastával od roku 2023. Ministr jej odvolal po veřejném sporu o filmové dotace. Na sociální síti tehdy napsal: „Pan Martin Baxa mě v poslední době dost řeší. Tak jsem ho vyřešil.“

Baxa své odvolání označil za reakci na kritiku ministrových záměrů týkajících se nezávislosti Státního fondu audiovize. Klempířovo rozhodnutí i způsob jeho prezentace vyvolaly kritiku opozice. O půl roku později správní rada zvolila předsedou samotného ministra

Klempířova osobní minulost zároveň zahrnuje spolupráci s komunistickou Státní bezpečností pod krycím jménem Olda. Sám ji veřejně přiznal v roce 2019 a vysvětloval ji výhrůžkami a obavami o rodinu. 

Paměť národa a Reportéři ČT letos na základě archivních dokumentů popsali konkrétní informace, které předával o svých známých a lidech z prostředí neoficiální hudební scény. Zjištění se týkala také Martina Semráda, jehož udání přivedlo do pozornosti StB a který byl následně na její popud vyloučen z pedagogické fakulty. Klempíř letos České televizi uvedl, že se všem omluvil. 

Zveřejněné zdůvodnění předsednické volby se této části ministrovy minulosti nevěnuje. Soustředí se na institucionální a finanční vztah festivalu k ministerstvu.

Nové podmínky podle priorit státu

Minulý týden, 13. října, ministerstvo oznámilo přehodnocení spolupráce s významnými kulturními institucemi a pořadateli. Revize smluv a memorand se má týkat Pražského jara, karlovarského filmového festivalu, Smetanovy Litomyšle, festivalu Janáček Brno a dalších partnerů.

Resort chce konkrétněji vymezit jejich závazky, očekávané výsledky a způsob hodnocení. Uvedl přitom, že smyslem je účelnější nastavení spolupráce podle aktuálních priorit státu. 

Rámec těchto změn tvoří kontroverzní a odbornou veřejností kritizovaný dokument Státní kulturní politiky pro období 2026–2029, schválený vládou 5. října. Mezi deklarované priority patří dostupnost kultury, podmínky pracovníků v kulturním sektoru, ochrana dědictví a modernizace institucí. Konkrétní opatření mají rozpracovat navazující akční plány. 

S Pražským jarem ministerstvo jedná o dostupnosti kulturní nabídky, vzdělávání a podpoře mladých talentů. Ředitel Robert Hanč potvrdil, že festival předložil vlastní návrhy. „Dosavadní jednání považuji za konstruktivní a věřím, že jejich výsledky budeme moci představit v horizontu několika týdnů,“ uvedl minulý týden. Jeho vyjádření se vztahovalo k jednáním o spolupráci a předcházelo volbě předsedy rady. 

Podpora začínajících hudebníků přitom patří k dlouhodobým činnostem festivalu. Mezinárodní soutěž Pražské jaro se poprvé uskutečnila v roce 1947 a od počátku byla určena mladým umělcům. Nové dohody tak teprve ukážou, jaké konkrétní změny ministerstvo od festivalu očekává a jakou podporu mu za jejich uskutečnění nabídne. 

Spor o dotace má konkrétní následky

Jednání s velkými festivaly probíhají souběžně s širším sporem o financování kultury. Dne 20. října Český rozhlas informoval o rezignacích několika členů odborných komisí ministerstva. Odcházející odborníci kritizovali pozdní komunikaci změn, nejasná hodnoticí kritéria a přenášení finančních rizik na pořadatele.

Výhrady se týkají také podmínek vymezujících nepřípustný obsah podporovaných projektů. Zástupci profesních organizací upozorňují na rozdíl mezi zobrazováním problematického jednání v uměleckém díle a jeho propagací. Obávají se nejistoty při posuzování tvorby.

Ministerstvo tyto obavy odmítá. Podle Klempíře nebude určovat správný výklad děl ani hodnotit politické názory autorů. Změny obhajuje odpovědností za veřejné prostředky a předcházením střetu zájmů. V reakci na rezignace uvedlo, že komise doplní kvalifikovanými odborníky. 

Nezávislost v programu i ve smlouvách

Veřejná podpora má pro Pražské jaro zásadní význam. Rozpočet letošního ročníku činil přibližně 120 milionů korun. Peníze zejména od ministerstva kultury a hlavního města Prahy tvoří zhruba polovinu; další příjmy pocházejí od sponzorů, mecenášů a ze vstupného. 

Vyjednávání se státem proto patří k odpovědnosti festivalového vedení. Z dostupných informací nelze dovozovat, že předsednická volba byla podmínkou zachování podpory. Dosud zveřejněná vyjádření však neobjasňují, jak správní rada vedle finančních potřeb posuzovala ministrovo dosavadní působení a jaké záruky autonomie mají nové dohody obsahovat.

Pražské jaro svou pověst opírá o uměleckou kvalitu, mezinárodní otevřenost a historii spojenou také s osobnostmi, které své působení doma podmínily svobodou země. Na vlastním webu uvádí, že se vyhýbá uměleckým kompromisům, i kdyby byly ekonomicky výhodné. 

Program příštího ročníku má být představen 3. listopadu. Vedle jeho dramaturgie zůstává otevřená také podoba vztahu festivalu k ministerstvu: jaké závazky přijme, jak si zajistí prostor pro nezávislé rozhodování a jaký postoj zaujme ke změnám, kvůli nimž jiní představitelé kulturního prostředí z odborných komisí odcházejí.