Jak Dvořák doletěl na Měsíc

Není to mýtus, ani romantická legenda nadšenců klasické hudby, je to doložený fakt. Neil Armstrong, první člověk, který stanul na povrchu Měsíce, si Dvořákovu Devátou vzal s sebou jako součást osobní kolekce nahrávek, které astronauti během dlouhých hodin letu mohli poslouchat.

To, že Neil Armstrong sáhl právě po této symfonii, má svou svébytnou poetiku. Dvořák ji zkomponoval v roce 1893 v New Yorku, když zastával post ředitele National Conservatory of Music of America, a její premiéra v Carnegie Hall byla pro skladatele triumfem – publikum svým aplausem ocenilo každou další odehranou větu a Dvořák musel vstávat, aby se uklonil.

Když do partitury vepsal podtitul „Z Nového světa”, sotva mohl tušit, jaký nový význam jednou získá. Hudba, která vznikla ze setkání českého romantika se Severní Amerikou, za 76 let překonala nejen hranice kontinentů, ale i hranice naší planety .

Časem se rozšířila ještě jedna verze: Novosvětská prý hrála i ve chvíli, kdy Armstrong vstoupil na povrch Měsíce. Je to krásná představa, ale bohužel není pravdivá. Samotný výstup z lunárního modulu totiž byl extrémně soustředěnou a riskantní operací. Astronauti museli mít sluchátka volná pro komunikaci s Houstonem, ne pro Largo s anglickým rohem.

Dvořák tedy na Měsíc pomyslně doletěl, jeho hudba na něm ovšem nezazněla.

Které konkrétní nahrávky se Armstrong držel — kdo dirigoval, který orchestr hrál — se z dostupných pramenů přesvědčivě zjistit nedá. NASA nikdy oficiálně nezveřejnila kompletní soupis hudby, kterou si astronauti vzali s sebou, a tento detail se v historické paměti neuchoval ani jiným způsobem. Zůstává to drobnou záhadou na pomezí hudební historie a kosmonautiky. Jisté nicméně je, že česká hudba měla své místo při jednom z nejvýznamnějších okamžiků lidských dějin. A když dnes Novosvětská zazní v koncertním sále, stojí za to si připomenout, že ta samá hudba kdysi letěla rychlostí jedenácti kilometrů za sekundu směrem k Měsíci.