Hudební léto v Heřmanově Městci velkolepě uzavřela světová premiéra

Dvacátý druhý ročník festivalu Hudební léto, který se každoročně koná v letních měsících v Heřmanově Městci na Pardubicku, nabídl svým posluchačům opět bohatý a pestrý program. Letošní ročník se nesl v duchu motta „Per musicam orantem ad Deum“, jehož doslovný překlad zní „Prostřednictvím hudby, která se modlí k Bohu“. Dramaturg festivalu Jiří Kabát vysvětluje význam motta tak, že vybraná hudba, která na festivalu zazněla, nemá působit jako prostředek k vyjádření modlitby, ale že ona sama se tou modlitbou stává.

Vyvrcholením této myšlenky se stal právě závěrečný koncert festivalu, který se konal 23. srpna 2026 v kostele sv. Bartoloměje v Heřmanově Městci. Na něm zazněla jako hlavní bod programu světová premiéra kantáty „7 Slov“ pro sóla, sbor, orchestr a recitaci v podání Komorní filharmonie Pardubice, smíšeného sboru Vox Aura pod vedením sbormistryně Natálie Štorkové a sólistů. Jejím autorem je právě Jiří Kabát, který zároveň celou kantátu řídil od dirigentského pultu.

V úvodu koncert zazněla skladba, kterou ani průměrně vzdělanému posluchači není třeba představovat – slavná Bachova Ciaccona d moll z Partity č. 2 pro sólové housle.  Oproti tradičnímu zápisu však byla posluchačům tentokrát nabídnuta neobvyklá verze Ciaccony, kdy sólový part houslí doprovázel sborový chorál. Tuto verzi má „na svědomí“ německá muzikoložka prof. Helga Thoene a podporuje jí tezí, že celá Partita a zvláště pak Ciaccona jsou jakýmsi památníkem na Bachovu první manželku Marii Barbaru.   Přidání chorálových nápěvů s tématy smrti, víry a vzkříšení by mělo v Ciacconě ještě umocnit její meditační charakter a prohloubit její propojení s vírou a nadějí.

Náročného sólového partu se ujala koncertní mistryně pardubické komorní filharmonie Markéta Čepická, která jej provedla s technickou i hráčskou jistotou a s absolutním nadhledem. Doprovodný chorál v podání Vox Aura housle citlivě podbarvoval a skutečně dodával skladbě zcela nový rozměr. Jakkoliv však byla tato verze zajímavá a svým způsobem impozantní, nemohla jsem se ubránit pocitu, že bez sboru by byla houslistka daleko svobodnější a skladba by vyzněla ještě meditativnějším dojmem. Logická nutnost dodržování přesného rytmického tepu kvůli souhře se sborem nedovolila Čepické tolik v klidu dodýchávat fráze, jako kdyby hrála úplně sama a nemusela brát na nikoho ohledy. I přes tuto drobnou výhradu se však jednalo o mimořádný zážitek a výborné naladění publika na nadcházející zlatý hřeb večera.

 Kantáta 7 Slov byla dokončena v roce 2025 a v průvodním textu autor Jiří Kabát uvádí, že se skladba stala zároveň jakýmsi mementem nejen autorova tchána, který hrál významnou roli u jejího vzniku, avšak prvního provedení už se nedožil, ale zároveň také poděkováním za nejmladšího syna, který si naopak svůj život navzdory původním prognózám úspěšně vybojoval. Toto silné poselství zcela korespondovalo s vyzněním celé skladby a zvláště v posledních částech byl tento třetí rozměr v hudbě výrazně znatelný.

Kabátova Kantáta se vyznačuje úžasnou zvukovou i náladovou barevností, která udržuje posluchače v příjemně dychtivém očekávání. V jednu chvíli srší energickou živostí, aby se vzápětí obrátila do roviny absolutního klidu a pokory. Toto střídání hudebních nálad učinilo kantátu posluchačsky velmi atraktivní a zajistilo si prakticky neustálou pozornost publika. Po dramatickém instrumentálním úvodu se postupně zapojil sbor i instrumentální sólisté. Recitátor - kněz Adrian Jaroslav Sedlák dokázal svými vstupy vytvořit skutečně biblickou atmosféru a svým podmanivým hlasem podpořit vyznění jednotlivých částí kantáty. Jako pěvečtí sólisté vystoupili renomovaní umělci sopranistka Helena Hozová, altistka Markéta Cukrová, tenorista Marek Žihla a barytonista Roman Hoza. Všichni čtyři předvedli pěvecky i hudebně naprosto bezchybné výkony a ve svých sólových linkách provázeli posluchače příběhem posledních Kristových dnů kultivovaně a s grácií. Posluchačsky velmi příjemný byl fakt, že se nikdo z nich nesnažil prvoplánově strhávat pozornost na sebe, ale veškerý pěvecký projev sólistů byl proveden s pokorou k hudbě a k jejímu vnitřnímu obsahu.

Za zmínku stojí také skvělý výkon Komorní filharmonie Pardubice – náročné party, které jim skladatel nachystal, provedli s nadhledem a jistotou, orchestr předvedl širokou dynamickou i barevnou škálu, veškerá nástrojová sóla nesla špičkovou kvalitu. Bylo znát, že orchestr vede samotný autor hudby – jeho představa o provedení byla natolik jasná a přesvědčivá, že ji dokázal se samozřejmostí v přirozených gestech předat orchestru, který ji následně beze zbytku naplnil.

Smíšený sbor Vox aura tuto směs mimořádných výkonů rovnocenně doplnil a po velkolepém závěrečném epilogu, kdy všechny hudební složky zazněly společně ve zvukově monumentálním závěru, si všichni účinkující mohli vychutnat zasloužený triumf v podobě bouřlivých ovací vestoje od právem nadšeného publika.

 Jiří Kabát, který se řadí mezi významné české umělce, je sám o sobě renesančním člověkem. Kromě dirigování a komponování patří zároveň mezi nejlepší české violisty (kromě jiného dva roky působil jako člen světoznámého Pavel Haas Quartet, dosud je stálým členem souboru Barocco sempre giovane, apod.) a působí také jako ředitel ZUŠ Pardubice-Polabiny. To vše se pak promítá i do jeho hudby, která je velmi nápaditá, energická a členitá. Společně s jeho mimořádným smyslem pro orchestraci a zvukomalbu se mu podařilo vytvořit kompaktní a neotřelé dílo, které by rozhodně mělo mít své stálé místo na koncertních pódiích.