Novoroční koncert

Dvořák, Suk, Martinů, Bartók – na první poslech pestrá směsice jmen a epoch. Má ale svou logiku: program večera sleduje, jak se hudba pro housle a klavír proměňovala v čase. Dialog, který název večera slibuje, neprobíhá jen mezi dvěma nástroji na pódiu – probíhá napříč desetiletími a kulturami.

Mladý klavírista Jan Schulmeister a houslista Daniel Matejča patří oba k nejzajímavějším hudebním osobnostem své generace. Jejich vzájemná spolupráce není jen o výborné technické souhře – je to skutečný rozhovor mezi dvěma muzikanty, kteří si navzájem naslouchají, doplňují se, hrají si s hudbou.

Večer hudebníci otvírají Dvořákovou Sonatinou G dur. Ta vznikla v Americe, v době, kdy byl Dvořák společensky na vrcholu, ale zároveň v duši hluboce zahleděný domů – a tato kombinace je v této skladbě cítit. Melodie plynou přirozeně, bez okázalosti, s typickou dvořákovskou samozřejmostí, která vypadá jednoduše, ale za sebou nechá hluboký dojem.

Suk, který byl Dvořákovým žákem a zeťem, pak přináší jiný vzduch: jeho čtyři miniatury jsou drobnější, subtilnější, místy jako by stály na rozcestí a hledaly, kam se má duše vydat. A právě v těch otázkách na cestu tkví jejich kouzlo.

Po přestávce přichází na řadu Gliérova Romance, krátká a zpěvná předehra k druhé polovině večera. Následuje Bohuslav Martinů a jeho První sonáta pro housle a klavír. Martinů psal rychle a intuitivně, a tato sonáta to v každém taktu potvrzuje: rytmy se mění nečekaně, nálady přeskakují, hudba nikdy nezůstane dlouho na jednom místě. Je to dílo plné energie a nepokoje, které drží pozornost posluchače až do poslední noty.

Celý večer uzavírají Bartókovy Rumunské tance. Šest krátkých skladeb inspirovaných lidovou hudbou, které jsou úderné, fyzické, rytmicky návykové. Stávají se tak živou tečkou za celým večerem.