Corinne Winters a David Mareček

Písně milostné na slova Gustava Pflegera Moravského vytvořil Antonín Dvořák (1841–1904) na sklonku roku 1888 úpravou a přepracováním osmi písní ze svého raného cyklu Cypřiše z roku 1865. Dvořákovo úchvatné zhudebnění řadí tento cyklus ke klenotům české písňové literatury.

Dílo skladatelky Vítězslavy Kaprálové (1915–1940) představuje intimní ženský svět naplněný jemnou a cituplnou lyrikou. Ve svých písňových cyklech Kaprálová osobitě přetváří vlivy Janáčka, Martinů i dobové avantgardy. Průřez její písňovou tvorbou bude sahat od raných Písní na slova R. Bojka z roku 1932, přes píseň Sbohem a šáteček na text Vítězslava Nezvala z roku 1937 až po pozdní cyklus Zpíváno do dálky, který vznikl v Paříži roku 1939.

Janáčkova Moravská lidová poezie v písních, do níž skladatel zařadil třiapadesát úprav lidových písní pro zpěv a klavír, vznikala v letech 1892–1901 paralelně s jeho prací na opeře Její pastorkyňa. Janáčkův klavírní doprovod mistrně stylizuje originální lidové hudební prvky a dotváří náladu těchto převážně milostných písní.

Ke kompozici Pohádky pro violoncello a klavír inspirovala Janáčka v roce 1910 ruská „Pohádka o caru Berenději“ Vasilije Andrejeviče Žukovského, epická báseň, jejíž děj se dotýká rodinného štěstí, nenaplněné touhy po dětech i hořkých pocitů z jejich ztráty. Jsou to témata, která hluboce pronikala také skladatelovým osobním životem. Svou Pohádku Janáček naplnil virtuózní, emocionálně vypjatou hudbou s momenty něhy, dramatu i radosti.

Koncert završí písně z pera brněnského rodáka a proslulého skladatele oper a filmové hudby Ericha Wolfganga Korngolda (1897–1957). Zatímco Tři písně, op. 22 z let 1928–1929 byly komponovány na milostnou poezii hudebního kritika Karla Kobalda a rakouské hraběnky Eleonory van der Straaten-Sternberg, textovou předlohou pro Tři zpěvy, op. 18 z roku 1924 se staly mystické básně rakouského dramatika Hanse Kaltnekera. Korngoldovo zhudebnění v duchu pozdního romantismu podtrhuje snivou a tajemnou atmosféru veršů.

Text: Ondřej Pivoda