Beethovenova 9. symfonie

„Mým skutečným tématem je utrpení,“ poznamenal Dmitrij Šostakovič při rozhovoru o své hudbě. Tato slova se zvláštní naléhavostí vztahují k jeho Osmému smyčcovému kvartetu z roku 1960, z něhož později vznikla Komorní symfonie op. 110a v úpravě Rudolfa Baršaje. Dílo napsal během svého pobytu v Drážďanech, ve městě tehdy poznamenaném válečnou zkázou. Hudba, prostoupená skladatelovým osobním monogramem D-Es-C-H, působí jako intimní zpověď – střídají se v ní bolestné chorály, útržkovité vzpomínky na vlastní díla i dramatické momenty orchestru. Druhá polovina večera patří jednomu z nejzásadnějších děl evropské hudby – Symfonii č. 9 d moll Ludwiga van Beethovena. Skladba, dokončená roku 1824, překročila tradiční hranice symfonického žánru připojením lidského hlasu ve finální větě na text Schillerovy Ódy na radost. Beethoven v ní vytvořil monumentální hudební oblouk, který vede od dramatického úvodu přes Scherzo a lyrické Adagio až k Finále, v němž se orchestr, sólisté a sbor spojí v oslavě lidské sounáležitosti.

1. 01
   Dimitrij Šostakovič

   Komorní symfonie, op. 110a

2. 02
   Ludwig van Beethoven

   Symfonie č. 9 d moll, op. 125 „S Ódou na radost“