Výlety páně Broučkovy

Janáčkova pátá opera Výlety páně Broučkovy zahájila 9. ročník festivalu, jehož mottem bylo Bez hranic! Stejně by se dala popsat i tvorba režiséra Roberta Carsena, tvůrce inscenací po celém světě ceněných pro jejich dramatické uchopení, poetiku, humor a výtvarnou vytříbenost. Cesta slavného režiséra se s dílem českého skladatele prolnula před mnoha lety a dnes má Carsen na svém kontě inscenace šesti Janáčkových oper. Pro brněnský soubor vytvořil v roce 2020 inscenaci Osudu a vrátil se o čtyři roky později, aby se s panem Broučkem vydal nejen na Měsíc. Carsenova inscenace přinesla zcela nový pohled na Janáčkovu nepříliš často uváděnou operu, který spojil její děj s historickými událostmi 20. století, tak zásadními pro český národ. O tom, že inscenace oslovila nejen domácí publikum, svědčí užší nominace na prestižní Opera Award 2025.

Žádná z Janáčkových oper se nedá nazvat komickou; ač v nich humor nikdy nechybí, je spíše oním vzácným kořením. V opeře o domkáři z Malé Strany, typicky českém človíčkovi, však Janáček humorem přímo srší – i když pořádně nabroušeným. Janáček našel předlohu v oblíbených broučkovských novelách básníka Svatopluka Čecha a jeho satiru dokreslil hudbou v tanečním rytmu a s použitím nezvyklých nástrojů, jako jsou skleněná harmonika či dudy. Jestliže první část opery, výlet na Měsíc, mířila svým břitkým humorem do řad pražských kritiků, intelektuálů a umělců, druhá polovina z doby husitské pak ťala do nepěkných vlastností českého národa obecně.

Opera nevznikala lehce – Janáček vystřídal několik libretistů a trvalo devět let, než po všech peripetiích s libretem dospěl ke zdárnému konci Výletu pana Broučka na Měsíc. Na konci práce si ale povzdechl nad svými veršotepci: „Ale naši básníci! Člověk aby jim vše napověděl – a ještě to dopadne chudě!“ Přesto se vzápětí rozhodl operu rozšířit ještě o jeden díl, tentokrát o výlet do 15. století. To s libretistou F. S. Procházkou zvládli rychle, nicméně od té doby si už Janáček psal libreta sám.

Proč si vlastně vybral právě Čechova pana Broučka? To krásně popsal v dopise Kamile Stösslové:

„Tak víte, co to ten Brouček je? Tak zcela všední člověk; hubačí na celý svět a celý svůj život ztápí u džbánku piva. K ničemu dobrému na světě není. Ptáte se: ‚Tak proč jste si takového člověka vybral na operu?‘ Proto, aby se všem zhnusil, aby byl na posměch a aby byl výstrahou! Rusové měli takového ‚měkkého‘ člověka též; jmenoval se Oblomov. Vlastně každý druhý Rus byl Oblomovem – a kam to přivedli! Strašná revoluce teď to potoky krve čistí. Proto Broučka vystavuji – na výstrahu. Je též u nás těch Broučků na všech stranách dost a dost! Jen žaludek je jim vším. Tak můj milý Brouček se zase opije, kdesi na Hradčanech usne a zdá se mu sen: Letí na Měsíc! Padne tam. Ó hrůza! Tamější lidé sytí se jen vůní květů. Dávají Broučkovi jen ku květům čichat. A teď se tam do něho zamiluje jedna Měsíčanka! Bez krve, tělo jako koudel!“

Premiéra: 1. listopadu 2024 v Janáčkově divadle

Nastudováno v českém originále s českými, anglickými a německými titulky.

V koprodukci s Teatro Real, Madrid a Staatsoper Unter den Linden, Berlin.

Inscenace byla realizována za finanční spoluúčasti EU prostřednictvím Národního plánu obnovy a Ministerstva kultury, zprostředkováno IDU a PerformCzech.